Punk a vo co tu kráčí
Punk
Hnutí punk bylo pochopitelnou odpovědí na líbivé obličeje dlouhovlasých hvězd popu, které se v
polovině sedmdesátých let přiblížily Kristovu věku a stali se z nich "nudní staří páprdové", uzurpující si místo na výsluni. Ironií bylo, že právě tito hippiové nadělali tolik povyku kolem mládí. Opět dozrál čas pro novou revoluci, která byla ostře zrnně-fena proti všeobjímající lásce, touze souznít s přírodou a heslům o mini. "Věk Vodnáře" nenávratně zmizel. Byla také jiná doba. Sedmdesátá léta byla pondělkem s pěknou kocovinou po velkém flámu šedesátých let". Stoupala nezaměstnanost, bombové útoky ochromovaly život, ekologové bili na poplach, lidé se uchylovali k drogám, volným manželstvím, bisexualitě, k rozvodům a psychoterapii.Není divu, že vše nahrávalo punkům a dodávalo to jejich nihilistickému pohledu na budoucnost zdání důvěryhodnosti. O kulturním úpadku vypovídali žebříček hitparád. Šlágry od skupiny ABBA se ocitly na prvním místě. Chyběly nové
myšlenky, doba postrádala tvůrčí záblesk.Na počátku roku 1976 se hloučky odrostlejší mládeže začaly scházet v Londýně, v "nesprávné" části King's Road, ulice proslaveně módními butiky již od šedesátých let. Toto ošuntělé místo, nazývané též název pozměněn podle hesla zpěváka Jima Morrisona "Příliš rychlí v životě, příliš mladí pro smrt" a od roku 1976 se nad vchodem vyjímat světélkující nápis Sex. Sortiment oblečeni, které se tu prodávalo, útočil na ~dobrý vkusu. McLarenova rocková kapela Sex Pistols, pojmenovaná podle zmíněného obchodu, svým provokativně nezkrotným duchen přispěla k profilování hnutí punk, právě tak jako Westwoodová svými modely. Westwoodová a McLaren jsou pokládáni za duchovní rodiče punků. Ti skuteční však byli hippies, proti kterým pociťovali zášť a nechuť. Ta je spojovala. Punkové zdaleka nepocházeli jen z chudinských čtvrti, ale i ze středních vrstev a majetnějších rodin.
Novináři a módní návrháři byli vždy velkým nebezpečím pro spontánně zrozené pouliční subkultury.
V případě punků dokázali během několika málo měsíců degradovat jejich zdánlivě nepřijatelnou anarchii v oblékání na stereotyp. 'Mediální punk" se stal určitým druhem viru, který se přenášel novinami, časopisy a televizními zprávami. V avantgardních prodejnách v Londýně _ Paříži se již v roce 1977 nabízela nová móda-"punk look"- běžným spotřebitelům. Kalhoty s jednou nohavicí, sluneční brýle s jedním sklem, zdravotní šněrovací boty, košile s obojkovými límci, síťované vesty z motouzů, kožená saka s cvočky. Rebelové ulice, ke svému vlastnímu zděšení přestali šokovat. Bláznivé barvy a ježaté hlavy se staly běžným jevem. Antimóda se proměnila v módu, antikultura v oficiální kulturu. Bylo třeba hledat novou formu protestu. Do razantních stop punků vešli s patřičnou dávkou americké nostalgie cats (kříženci rockerů s trampy), ois (z poloviny skini, z poloviny punkové) se svými rasistickými poznámkami, noví romantici, pozéři, kteří se oblékali pro zábavu, a také mystikou posedli gothové.
